(1915–1988)
Patolog, odborník mimořádného formátu, na jehož semináře se sjížděli patologové z celé republiky.
Doc. MUDr. Čestmír Dvořáček se narodil 22. října 1915 v Pakově do učitelské rodiny. Po gymnaziálních studiích v Ostravě- Přívoze zamířil do Brna na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity.
Uzavření vysokých škol bylo pro mladého medika dost fatální. Třebaže už byl absolventem fakulty a ukončil druhé rigorózum, měl konec studia v nedohlednu. Dál sice pracoval v oboru, ale bez honoráře. Teprve konec druhé světové války znamenal také ukončení studia. Po promoci tam byl jmenován asistentem. Roku 1949 přešel jako asistent na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, suploval přednášky a cvičení a zkoušel patologickou anatomii a prozatímně vedl stejnojmenný ústav. V roce 1950 byl jmenován přednostou řádným, docentem a prozatímním vedoucím katedry preklinických oborů. O osm let později byl přeložen na místo přednosty patologicko-anatomického oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Ostravě-Zábřehu. Docent Dvořáček založil a organizoval patologicko-anatomický ústav v Olomouci, kam přenesl tradici Neumannovy brněnské školy. Získal mladé patology s vědeckými ambicemi a vytvořil školu severomoravských patologů. Konal diagnostické bioptické semináře, budoval knihovnu pracoviště a naplánoval dislokaci a vybavení patologického ústavu v novém zařízení. Působil jako krajský odborník pro patologii a kontroloval patologicko-anatomickou a diagnostickou službu v Severomoravském kraji. Z krajské nemocnice v Ostravě-Zábřehu organizoval výstavbu diagnostických oddělení a pracovišť. Publikoval zajímavé případy z pitev v Časopise lékařů českých, Praktickém lékaři, Lékařských listech, Československé gynekologii, Acta otolaryngologica, Gastroenterologia Bohema, Vojenských zdravotních listech, Sborníku lékařském a v Acta radiologica et cancerologica.
Když 4. prosince 1988 pan docent umírá, rozloučili se s ním jeho kolegové v odborném časopise Československá patologie následovně:
… Máme-li se rozloučit se tímto velkým člověkem, činíme tak s pocitem úcty nejen k životnímu dílu, které zanechal, a jehož kontinuitu budeme nadále rozvíjet, ale i s pocitem vděčnosti za prokázané osobní kvality a za to, čemu nás naučil. Doc. Dr. Č. Dvořáček byl při své velkosti za všech okolností člověkem skromným. Byl pro nás nejen vzorem, člověkem moudrým přinášejícím světlo poznání, ale i člověkem blízkým a citlivě chápajícím všechny naše osobní problémy. A proto jsme k němu pociťovali důvěru, a měli jsme jej zároveň v úctě i lásce. I za to jsme mu povinni vzdát náš poslední dík…