(1902–1958)
Pediatrička, první primářka dětského oddělení nemocnice v Zábřehu, která výrazně ovlivnila vývoj dětského lékařství nejen v Ostravě, ale v celé tehdejší republice.
MUDr. Božena Vránová se narodila na jižní Moravě 10. listopadu 1902. Ve Strážnici vystudovala gymnázium a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy promovala roku 1929. Byla plně oddána své profesi, kterou vnímala jako poslání. Její píle ji již v začátcích kariéry lékařky přinesla uznání profesora Brdlíka, našeho tehdejšího předního pediatra.
Po roce 1945 se celá republika buduje a vyvíjí, včetně nových nemocnic nebo jejích částí. V roce 1945 je MUDr. Vránová pověřena vybudováním dětské kliniky v Plzni, v roce 1946 v Hradci Králové a v roce 1947 přichází do Ostravy poté, co se vzdává své habilitace v Hradci.
A začíná zase od začátku. Svůj osobní život vlastně nemá, bydlí přímo v nemocnici.
Z pozůstalosti jednoho z kolegů paní primářky:
Primářka se zapojuje s ohromným elánem do budování nového oddělení, nastupují noví lékaři. Sečtělost a zkušenosti paní primářky vedou brzy k tomu, že oddělení se stává vedoucím oddělením v kraji nejen podle zařazení, ale podle skutečných výsledků. Jsou za ní posílány děti skoro z celé republiky, z nichž převažují hlavně děti s neurologickými a krevními onemocněními, ve kterých se primářka opravdu vyznala. ….
…. Primářka Vránová byla svobodná, vždy prohlašovala, že chce-li žena dosáhnout výsledků v medicíně, nemůže se vdávat. Ona opravdu věnovala pediatrii vše, neměla vlastní byt, bydlela v nemocnici, kde měla malou ložničku a pak velkou pracovnu, kde jsme se scházeli na ranních schůzkách. Ty byly proslavené. Referovalo se o všem, co se událo na noční službě…. Schůzky trvaly dosti dlouho, museli jsme při nich stát, každý měl určené své místo podle funkčního zařazení…….
….. Ve své kanceláři měla stylový nábytek ve stylu biedemaier a malinké kanapé, které se k její dosti mohutné postavě nehodilo…..
… a protože bydlela na oddělení, stávalo se i to, že nás v noci probudila a dělala s námi vizitu. Vůbec, vizity byly u ní zážitkem. Trvaly hodně dlouho, začínaly obvykle v devět hodin a protáhly se někdy až přes poledne, k nemalé radosti sester, které nemohly vše stihnout… Na vizitách se však dalo hodně naučit…….
„V našem kraji vychovala celou řadu skvělých pediatrů a primářů, její předčasné úmrtí v roce 1958 bylo chápáno jako velká ztráta,“ konstatoval jeden z přednostů Kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice Ostrava prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc.