(1885–1949)
Uznávaný lékař, ředitel nemocnice i ošetřovatelské školy, nositel řady válečných vyznamenání, legionář první světové války. Narodil se 13. srpna 1885 v chudé hornické rodině v Ostravě, kde vystudoval Matiční gymnázium. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy promoval v roce 1912.
V průběhu první světové války byl v roce 1916 zajat a posléze se stal členem českých legií na ruské frontě. Do vlasti se po známých legionářských peripetiích dostal až v roce 1920 jednou z posledních lodí. Jeho zásluhy ve válce byly oceněny vyznamenáními jako Československý válečný kříž, Revoluční medaile, Řád generála M. R. Štefánika, obdržel francouzský válečný kříž i italský kříž La croce di Guerra.
V roce 1928 se stal ředitelem nemocnice v Zábřehu a hned začal nemocnici dále rozšiřovat. Za jeho působení se začaly budovat pavilony gynekologický, interní i chirurgický. Před jejím dokončením však přišla druhá světová válka a z nemocnice se stal vojenský lazaret. Jako legionář s národoveckým postojem se s tím šestapadesátiletý ředitel nemohl smířit a v roce 1941 byl z funkce ředitele nemocnice i ošetřovatelské školy odvolán.
Dál pokračoval v přednáškové činnosti, byl předsedou Masarykovy ligy proti tuberkulóze, předsedou Spolku ruských legionářů a členem výboru Československého červeného kříže.
Až do své smrti, 20. dubna 1949 se věnoval lékařské praxi.