Tak to všechno začalo


Založení nemocnice

Na počátku dnešní Fakultní nemocnice Ostrava byla nevelká epidemická nemocnice, kterou společně vybudovaly obce Vítkovice a Zábřeh nad Odrou.


Příběh nemocnice tedy začíná v obecním domě č. p. 33, v ulici Dolní, kde byla na nátlak okresního hejtmanství v roce 1907 zřízena provizorní epidemická nemocnice o třech místnostech s šesti železnými lůžky. V roce 1910 došlo k dohodě mezi obcemi Vítkovice a Zábřeh o stavbě společné epidemické nemocnice.


Vypracováním projektu byl pověřen architekt Ludvík Fiala z Vítkovic, stavět se začalo v roce 1911 a slavnostní otevření epidemické nemocnice proběhlo 14. srpna 1912 za účasti místodržitele markrabství moravského Oktaviana barona Regnera z Bleylebenů. Iniciátorem, propagátorem i prvním lékařem se stal MUDr. Vladimír Hradečný, tehdejší starosta obce Zábřeh.


Nemocnice ve svých počátcích disponovala pouze 59 lůžky pro nakažlivé nemocné. Lékařskou službu zajišťovali obecní lékaři bezplatně, na začátku MUDr. Vladimír Hradečný spolu s MUDr. Hermanem Lӧwem z Vítkovic. Ošetřovatelskou péči vykonávaly řádové sestry sv. Karla Boromejského.


Infekční část sestávala z jednoho přízemního a dvou patrových pavilonů. Největší z nich Pavilon I pro 32 nemocných, byla budova dlouhá 34 m a široká 12,9 m. V neinfekční části nemocnice se nacházely malý domek pro 2–4 nemocné, správní budova (kanceláře pro správního úředníka a pro lékaře, kuchyň, jídelna, modlitebna pro sestry, jídelna pro nemocné a v prvním poschodí obytné pokoje pro ošetřovatelky) a další objekty s obslužnými prostory.


V roce 1921 byla při epidemické nemocnici v Zábřehu zřízena dopravní a dezinfekční ústředna. Jejím úkolem byl převoz nakažlivě nemocných a dezinfekce zamořených bytů. Personál nemocnice tyto funkce plnil již dříve a zvlášť se osvědčil za epidemie neštovic a úplavice v letech 1919 a 1920. Tato služba byla poskytována v roce 1923 225 obcím, které za ni přispívaly určitou částkou dle daňového zatížení.






Z epidemické nemocnice státní

Vzhledem k neutěšeným poměrům, zejména nedostatku lůžek v oblasti, byla v roce 1920 svolána porada znalců. Tato porada měla navrhnout, jak situaci vyřešit. Výsledkem jednání byl zákon č. 242/1920 (9. dubna), podle něhož byla státní správa zmocněna zestátnit ostravské nemocnice v jeden celek, tím vyřešit nedostatek lůžek a zřídit chybějící obory a vybudovat ústavy, které na Ostravsku nebyly. Nakonec byly zestátněny pouze nemocnice slezskoostravská a zábřežská a vznikl z nich jeden administrativní celek.


Na základě projektu ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy byly pro další výstavbu areálu nemocnice v Zábřehu odkoupeny vedlejší (sousedící) pozemky od olomoucké kapituly. Nemocniční areál se tak zvětšil na 1,9 ha a zaujímal plochu mezi ulicemi Palkovksého, Thomayerovou, Syllabovou a Pasteurovou.


Mohlo se začít s budováním a rozšiřování nemocnice o další budovy a pavilony. V roce 1929 byl položen základní kámen gynekologicko-porodnického pavilonu, který společně s hospodářskou budovou vznikly na základě návrhu architekta Ing. Karla Roštíka, stavbu prováděla firma Ing. A. Jurnečka a stavitele L. Pospíšila. Tříkřídlá třípatrová budova s rovnou střechou postavená za cca 5.500.000 Kč měla sloužit pro celkem 120 porodnicko-gynekologických 32 kojeneckých případů.


Hospodářská jednopatrová budova se stavěla následně, měla půdorys nepravidelného písmene H

a byla zde vybudována kuchyň s předpokládanou kapacitou až pro 1000 osob, jídelna, prádelna, kotelna apod. Celkový náklad na budovu činil 7.200.000 Kč.


Před 2. světovou válkou byl rovněž výše jmenovanými autory a za přispění ing. Arch. Václava Křepela a ředitele nemocnice MUDr. Raimunda Šrámka vybudován interní pavilon. Díky pečlivému promyšlení vnitřní dispozice pavilonu mohli mít pacienti dostatek klidu a soukromí při vyšetřeních i zákrocích. V suterénu byla umístěna fysikální terapie: rašelinové lázně, piešťanské bahno, Štangerova lázeň, čtyřkomorová lázeň, kyslíkové, sírové, pěnové lázně, švédské sprchy apod.


Budova měla půdorys písmene T a mohla posloužit až 104 pacientům ve dvou podlažích, budova byla podobně jako gynekologicko-porodnický pavilon a hospodářská budova opatřeny výtahem pro dopravu osob i celých lůžek. Budova byla dokončena 15. 12. 1934 a byla pořízena za 3.300.000 Kč.


V areálu nemocnice byl vybudován v roce 1933 tzv. „spálový“ pavilon s 20 lůžky. Stavitelé Kolář a Rubý postavili přízemní budovu se šikmou střechou za 310.000 Kč. Budova má dva vchody, jedním vcházeli infekční nemocní, druhým vycházeli po uzdravení.

Stavba dalšího pavilonu, chirurgického, byla dokončena v roce 1940, stavební náklad té. to budovy činil 7.272.000 Kč. Byla to třípatrová budova, a kromě nemocničních pokojů pro a ambulancí s čekárnami, rentgenem a laboratoří se zde počítalo s odděleními urologickým, ortopedickým, byly zde vybudovány operační sály a v přízemí budovy byla umístěna i část administrativy nemocnice. Po otevření pavilonu 1. srpna 1940 zde bylo zřízeno ještě oddělení ušní, nosní a krční s 20 lůžky.


Dostavbou chirurgického pavilonu měla Státní nemocnice v Zábřehu nad Odrou celkem 660 lůžek.


V roce 1939 byl postaven obytný dům s 8 jednopokojovými byty (stavební náklady 220.000 Kč). V tehdejší těžké bytové situaci to byla významná pomoc zaměstnance.

Pro zlepšení zásobování ve válečných letech byly v roce 1940 přistavěny (150.000 Kč) skleníky a chlévy.




Válečná léta

Válka a válečné události dolehly i na provoz nemocnice. Aby se zvýšila obranyschopnost zařízení zapojili se všichni zaměstnanci do budování krytů, přelepování okenních tabulí. Přišly však i velmi výrazné personální změny. MUDr. Fr. Pachner byl díky svému židovskému původu zbaven funkce primáře gynekologicko-porodnického oddělení, další primáři byli vystřídáni Němci (oddělení ušní,nostní, krčni, chirurgie), zproštěn funkce byl i ředitel nemocnice MUDr. Šrámek.


Koncem listopadu 1942 převzali Němci celou nově vybudovanou část nemocnice a zřídili v ní vojenský lazaret. Chirurgické i interní oddělení bylo zrušeno, porodnice byla přemístěna do chudobince v Přívoze, gynekologicko-porodnické oddělení bylo přemístěno do závodní nemocnice ve Vítkovicích apod.


Pro české obyvatelstvo zůstala ve staré části nemocnice jen tato oddělení: infekční, plicní, ušní, nosní, krční a prosektura.


Vzestup infekčních onemocnění a potřeba dalších lůžek byla v té době vyřešena využitím prostor školy v Zábřehu, později také školy ve Staré Bělé. Toto řešení bylo však dlouhodobě neúnosné, a tak se v areálu nemocnice postavila řada dřevěných domů.


V srpnu 1944 byla nemocnice těžce poškozena bombardováním, zasaženy byl chirurgický a interní pavilon, vstupní domky, které byly postaveny na začátku války i dřevěné domy.

Němci areál opustili druhý den po náletu. Po návratu do areálu již zde němečtí vojáci lazaret neprovozovali, při odchodu však ukradli vše, co bylo použitelné, od armatur po mosazné kliky od dveří. Celkem tenkrát odvezli cca 80 tun vybavení. Areál nemocnice do konce války sloužil jako zásobovací sklady a také zde působil oddíl tzv. „štráfkomando“, který likvidoval k smrti odsouzené dezertéry z fronty.


Po odchodu německých vojáků zbyly v nemocnici jen holé stěny, 9 dřevěných baráků a řada krytů v nemocniční zahradě.


Nemocnice po válce

Od května do července 1945 sloužila nemocnice Sovětské armádě.

Byť se v prvních květnových dnech 1945 do osvobozené nemocnice vrátil bývalý ředitel primář MUDr. Šrámek, v souvislosti s jeho drsným chováním v dřívějším působení ředitele ho zde zaměstnanci nepustili. Nového ředitele si zvolili sami, MUDr. Vojtěcha Renče.


Nemocnice se musela budovat téměř znovu. Park aut byl zcela zničen, lidé do nemocnice byli přiváženi na žebřiňácích.


Renovace nemocnice pokračovala celkem rychle, již v roce 1946 byly opraveny chirurgický a interní pavilon. V květnu 1947 bylo otevřeno zubní a dětské oddělení a počet lůžek v nemocnici byl navýšen na 768. Až v roce 1948 mohlo být otevřeno oddělení rentgenologie a oddělení pro léčení zhoubných nádorů, protože byly všechny přístroje německými vojáky odvezeny.


Rok 1948 byl přelomový v mnoha odhledech pro celou společnost. I ve zdravotnictví došlo k reorganizaci a vznikly na základě zákona č. 185 z 19. 7. o zestátnění léčebných a ošetřovatelských ústavů a o organizaci státní ústavní péče Krajské ústavy národního zdraví. Nemocnice v Zábřehu se tak na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví a Krajského národního výboru v Ostravě stala státní nemocnicí. Získala tak vedoucí postavení v tehdy nově zřízeném Ostravském kraji.


V Paskově, ve Štolbachově zámku bylo v roce 1950 otevřeno oddělení pro léčbu zářením, které bylo organizačně přičleněno k nemocnici v Zábřehu.

A když byl v roce 1951 otevřen nový infekční pavilon a diagnostická stanice, měla nemocnice koncem roku již 1025 lůžek.


Budování nemocnice bylo ale dost živelné, bez dlouhodobé vize a koncepce, a to se projevilo především v otázkách technického zabezpečení chodu (vytápění, voda apod.).

Po vzoru Sovětského svazu se v 50. letech začal budovat systém zdravotní a preventivní péče i u nás. Na základě zákona č. 103 z roku 1951 (Zákon o jednotné preventivní a léčebné péči) byly zřízeny Krajské ústavy národního zdraví. V Ostravském kraji v podstatě úplně nevyhovovala žádná nemocnice. Nemocnice na Fifejdách neměla některé základní oddělení, v Zábřehu zase chyběla ambulantní péče. Vzhledem k dostatečnému prostoru v areálu nemocnice bylo nakonec rozhodnuto, že Krajským ústavem národního zdraví se stala od 1. 1. 1952 nemocnice v Zábřehu, poprvé se uvažuje i o zřízení lékařské fakulty a jejím napojení na tuto nemocnici. Pro ambulantní péči byla k nemocnici připojena tzv. budova B okresní pojišťovny v Ostravě na Sokolské ulici (dnešní Hornická poliklinika).


Nicméně formální začlenění do systému jako vedoucí zdravotnické zařízení nezměnilo dost fatální situaci. Ústav trpěl nedostatkem vody, v prvních a vyšších patrech netekla vůbec, v přízemí jen někdy. Rozvod páry a teplé vody byl nedokonalý, pacienti trpěli zimou, kotelna byla velmi poruchová. Tato situace vyvolávala velké komplikace v oblasti hygieny, provozu kuchyně i prádelny a měla všeobecně neblahé důsledky na celý provoz a důvěryhodnost nemocnice.


De facto se této nemocnici pacienti dost vyhýbali. Když pak hospodářská prověrka odhalila značné nesrovnalosti v hospodaření nemocnice a vše mělo i trestněprávní důsledky, bylo evidentní, že jsou neodkladné velmi komplexní tzv. kádrové změny. Což znamenalo výměnu celého vedení nemocnice.


V letech 1954–1956 se výstavbou čerpací stanice a vodního rezervoáru a rozsáhlou rekonstrukcí kotelny vyřešila situace v technicko-provozních záležitostech, v roce 1956 bylo otevřeno popáleninové oddělení při chirurgii, zahájili práci oddělení nosní, krční, ušní, 1957 proběhla generální oprava infekčního oddělení a v roce 1958 začalo pracovat i oddělení neurologické.


Další organizační změna proběhla v roce 1958, na základě vládního usnesení č. 560. Vzniká nový Krajský ústav národního zdraví, který spojuje všechny jednotky, které byly dosud řízeny přímo odborem Krajského národního výboru. Nemocnice v Zábřehu jako Krajská nemocnice s poliklinikou se stává součástí nového Krajského ústavu národního zdraví, do něhož patřila tato zařízení:

Krajská nemocnice s poliklinikou

Krajská hygienická stanice

Psychiatrická léčebna v Opavě

Rehabilitační ústav v Hrabyni

Léčebna dlouhodobě nemocných Klokočov

My se dále soustředíme na Krajskou nemocnici s poliklinikou Ostrava, která ještě stále sídlila v původním areálu, nicméně díky reformám a změnám v územním členění patřila v této době do katastru Vítkovic. Nikdy se však označení Zábřežská nemocnice nesmazalo z povědomí obyvatel.


Výstavby dalších pavilonu a nových oddělení v areálu pokračovaly i v 60. letech:

v roce 1964 bylo zprovozněno patologicko-anatomické oddělení, 1966 infekční pavilon, v roce 1967 skončilo rozšíření chirurgického oddělení, další stavbou v tomto roce bylo rozšíření gynekologicko- -porodnického pavilonu o nové křídlo, v roce 1969 se otevírá oddělení anesteziologicko-resuscitační a rentgen, v roce 1970 se otevírá nová vstupní brána z Mečníkovovy ulice s vrátnicí.


I když v této době již bylo rozhodnuto o budování nového areálu v Porubě, výstavba, i když již ne tak významně, pokračuje a v roce 1976 se otevírá neurochirurgické oddělení, v letech 1975–1977 bylo zřízeno pracoviště hemodialyzační stanice, probíhala modernizace operačních sálů na chirurgickém oddělení, 1978–1981 proběhla rekonstrukce očního oddělení, 1983 byla dokončena koronární jednotka při interním oddělení a v roce 1987 byla ukončena přestavba laboratoří klinické biochemie a pracoviště soudního lékařství. Modernizace a rekonstrukce stávajících objektů probíhaly dále i proto, že se s nemocnicí v Zábřehu počítalo jako s městskou nemocnicí pro Ostravu.





274 zobrazení

Tady a teď